Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Květen 2023 se u mě nesl v duchu nadšení z alba "The Iconoclast" Švýcarů HEROD a výborného počinu "Terrasite" od CATTLE DECAPITATION. V deathmetalovém ranku se navíc předvedli VOMITORY s albem "All Heads Are Gonna Roll" a svým osobitým způsobem i NIGHTMARER druhou deskou "Deformity Adrift". Naopak nevalná spokojenost se dostavila při poslechu alba "Hard Cold Fire" od Irů THERAPY?, které jsem měl kdysi hodně rád, a přímo zklamali YAKUZA s dílem "Sutra". A někde uprostřed zůstali uznávaní THE OCEAN, nad jejichž albem "Holocene" jsem si samostatně zapolemizoval. K tomu se našlo pár méně známých zajímavých počinů, takže nouze o čem psát rozhodně nehrozila.
Těžkopádné začátky skupiny NIGHTMARER získaly pozornost především díky sestavě poskládané ze známých jmen THE OCEAN, GIGAN a WAR FROM A HARLOTS MOUTH. Debut "Cacophony Of Terror" (2018) mě moc nenadchl, přestože kolega Dalas chválil. Jednalo se jen o zajímavě modulovaný death metal s vlivy z domovských skupin členů. A v podstatě podobně zní i další deska. Jen je to o kus komplikovanější a techničtější a jaksi šťavnatější, živější. K tomu zřejmě přispělo rozšíření sestavy na kompletní pětihlavou saň. Sound je najednou mohutnější, i tempo ještě variabilnější a silné riffy působí mnohem dynamičtěji v kulisách efektně a proměnlivě šlapající rytmiky. Současně ale NIGHTMARER zůstávají stylově uzavření, což je možno hodnotit i jako klad. V záplavě všemožných nadžánrových mixů je fajn slyšet i alba, která jsou jasně definovaná.
Vendetta Records / Total Dissonance Worship / 5. května 2023
Bláznivý Kanaďan Frederick Filiatrault, hráč na devítistrunnou baskytaru, předvádí svou vizi zajímavě pokrouceného prog metalu, ve kterém se snoubí djent s ekektronikou a industriálními prvky, ale hlavně se zde projevují i inspirace staršími časy progresivně zaměřených deathmetalových průkopníků, takže se dá srovnávat i se samotnými DEATH a díky vokalizérem upravovaným zpěvům mu lze přiznat i příbuznost se specifickou atmosférou CYNIC. Ale "The Kvlt of Glitch" je albem po všech stránkách moderním se syntetickou zvukovou stopou, která spolu se zvláštně mixovanou hudbou odplouvá až kamsi do metalové avantgardy. Přesto se nejedná o dílo přehnaně nepřístupné, jen předpokládá trochu stylově otevřený posluchačský vkus.
Počáteční nadšení z prvního dojmu sice trochu ochladlo, přesto se nové album klasiků death/grind metalu CATTLE DECAPITATION usadilo na slušné pozici mého posluchačského žebříčku roku 2023. Američané dokázali hezky namixovat dostatek starosvětsky hrubého přístupu s trochou té moderněji znějící melodiky a lehce překročit hranice ortodoxního přístupu výrazným přiznáním syntetických zvuků a dalších efektů nejen ve vokálech. Je to jako výlet časem od drsných riffových forem přes náročnější vyhrávky až k seversky znějící melodické verzi. A to vše citlivě poskládáno do fungujícího celku povedenou produkcí a mixem. Až překvapivě příjemná prezentace apokalypsy.
Bruselská parta od svého debutu "Ivory Dune" (2014) výrazně dospěla a rozvinula své schopnosti, přesto si sveřepě drží nezávislost a nespojila se zatím se žádným vydavatelem. S ohledem na sílu jejich třetího alba "The Amensal Rise" je to trochu s podivem. Podařilo se jim totiž stvořit opravdu propracované a vyzrálé dílo kombinující disonantní silové riffy s rozvláčnou melodikou, to vše v poněkud komplikovaně tvořených aranžích, které svou navrstveností linek a táhlými vokály občas připomenou Devina Townsenda. Jenže Belgičané jsou ve výsledném projevu ještě barevnější a bohatší než Townsendovy poslední počiny. Jejich skladby v sobě nosí i něco z divokosti a pestrosti starších BETWEEN THE BURIED AND ME. Celkem originální progmetalová taškařice.
Francouzi BEND THE FUTURE mě upoutali už v roce 2021 albem "Without Notice", které kromě svérázného obalu nabízelo i neméně svérázný obsah. Progresivní rock, kde prim hraje kromě kytary především saxofon a piano, je stejně zajímavý a osobitý i na aktuálním počinu "Sounds So Wrong". Jen se skupina snad ještě více zklidnila a rozprostřela hodně pasáží do chlácholivě baladické polohy. Silně efektní jsou pak okamžiky, kdy nad tím vyroste výrazná znervózňující saxofonová linka, kterých je na albu opravdu hodně, neboť skupina používá hned dva druhy, jak alt, tak soprano saxofon. Do výsledné podoby tím pádem vstupují i jazzové vlivy a ozvuky starých časů sedmdesátkového jazzrocku. Osobitě pojatá fúze a v podstatě jakýsi crossover rock má silně náladové vyznění a spojuje promyšleně rostoucí aranže s výbornou instrumentací, takže je to silně emotivní zážitek pro příznivce daného typu hudby.
Pokud by vás zajímalo, jak by to mohlo vypadat, kdyby se zkřížili HAKEN, QUEENSRŸCHE a DIABLO SWING ORCHESTRA, pak si stačí pustit album "Opus" od Američanů NOSPUN. Od HAKEN je zde technicky bravurní metalová řezavost a progrese, od DIABLO SWING ORCHESTRA občas naopak veselá ztřeštěnost a divoká rozdováděná živočišnost, a i na ty swingové vlivy nakonec dojde, náznaky se občas objeví a v "Implosion Overture" a "Earwyrm" dokonce místy vystoupí na povrch. Kromě toho předvádí tihle šikovní hudebníci i cit pro baladickou vlídnost, mnohé skladby mají procítěnou auru zmíněných QUEENSRŸCHE (působivá "The Death Of Simpson" a něžná "Tougher Love") nebo se objevují s nadhledem prezentované parádičky jak od PAIN OF SALVATION. Bravurní instrumentace vyšperkovaná opravdu výrazným zpěvákem je pak pomyslnou třešničkou na dortu. Lahůdkový debut.
Američané CLOAK jsou skupinou, která tak trochu obrací proud času a snaží se vrátit do dob, kdy silová a přímočará hudba v metalových kruzích stačila i na hodně velký úspěch. Jejich tvorba se totiž točí kolem blackened death stylu s doomovou atmosférou, což svou pompézní dunivou úderností trochu evokuje i první počiny MOONSPELL a jejich boční projekt DAEMONARCH. Ta náladová aura se ve skladbách objevuje a to včetně vokálu. Občasně jako by to zpíval samotný Ribeiro. Agresivně melodický přístup, kdy skupina udržuje silné tempo, do kterého vkládá houpavé vyhrávky a odsekávaný vokál, připomene i hutné počiny Řeků ROTTING CHRIST. Nic objevného, ale provedení se zdařilo. Tahle deska mě prostě baví.
Season of Mist / 26. května 2023
Jednou větou:
CURRENTS – The Death We Seek (Sharptone Records / 5. května 2023) sharptonerecords.bandcamp.com/album/the-death-we-seek Spíše než metalcore jsou dnes CURRENTS jakousi líbivou podobou heavy metalu. Ale nevím, zda je to správná cesta, protože skladby na "The Death We Seek" sice hezky šlapou a mají rozhodně švih a energii, ale co se týče emocí, je to poněkud sterilní.
DAVE LOMBARDO - Rites Of Percussion (Ipecac Recordings / 5. května 2023) davelombardo.bandcamp.com/album/rites-of-percussion Prostě taková bubenická exhibice, nesmíte hledat logiku a pak to docela slušně funguje.
GODSLUT – Procreation Of God (Selfmadegod Records / 5. května 2023) selfmadegod.bandcamp.com/album/procreation-of-god Death metal správně archaického střihu z Polska, silový a rychlý, občasně trochu monotónní, ale se slušnou dávkou technických fines.
THERAPY? – Hard Cold Fire (Marshall Records / 5. května 2023) Snad to měl být po "Cleave" další pokus o návrat k důrazné melodice a výrazně dusajícím skladbám, ale tu energii a silně hitovou potenci, která mě kdysi upoutala na desce "Troublegum", to prostě nemá. Trochu omšelý a vyčerpaný rockec, kterému nicméně díky hutnější podobě zůstaly zbytky charisma a tak se to ještě stále dá poslouchat.
HEIR TO MADNESS - Nightflyer (Noise Communion Media / 9. května 2023) heirtomadness.bandcamp.com/album/nightflyers Takhle nějak by to mohlo vypadat, pokud by PORCUPINE TREE chtěli hrát metal. Alespoň občas to tak na "Nightflyer" opravdu zní. I když Texasané dokáží být i jemně rockoví, jejich hlavní poloha je silovější kytarová progrese, která dokáže rozehrát kudrnatější struktury, ale také emotivně zabrnkat na city.
ELUVIUM - (Whirring Marvels In) Consensus Reality (Temporary Residence / 12. května 2023) eluvium.bandcamp.com/album/whirring-marvels-in-consensus-reality Hodně osobitý post rock plný elektroniky se snad až nadužívanými smyčcy, s ambientní aurou a náladou melancholické jemnosti SIGUR RÓS, to je Matthew Robert Cooper a jeho další album pod značkou ELUVIUM.
KARMANJAKAH - Ancient Skills (EP) (Self Released / 12. května 2023) karmanjakah.bandcamp.com/album/ancient-skills-ep Švédská skupina se od svého na djentu stavěného debutu "A Book About Itself" (2021) posunula do mnohem rozvláčnějších a náladovějších poloh, takže je to teď zajímavě pojatý prog vícero tváří.
A HORRIBLE DEATH TO A HORRIBLE MAN – Days Gone By (VS77 Records / 19. května 2023) ahorribledeathtoahorribleman.bandcamp.com/album/days-gone-by "Heavy, melancholic, post-apocalyptic shoegaze", tak se prezentuje tahle parta z Copenhagenu. Ale tak trochu úmyslně asi zapomínají, že v základních principech berou plnými hrstmi z poněkud archaického doom metalu.
BLINDFOLDED AND LED TO THE WOODS - Rejecting Obliteration (Prosthetic Records / 19. května 2023) balttw.bandcamp.com/album/rejecting-obliteration Novozélandská banda na svém čtvrtém albu ve slušné formě předvádí svůj technický death metal. Žádné prázdné exhibice, hezky formované divočiny to jsou.
RING OF GYGES - Metamorphosis (ViciSolum Records / 19. května 2023) vicisolumrecords.com/album/metamorphosis Islanďané na svém druhém albu nabízí pestrou směsku různých rockových poloh, povětšinou s prog příchutí, ale také s melodikou koketující až s poprockovou hitovostí. Ne vždy to je úplně věrohodné, ale mnoho momentů je minimálně zajímavých.
KHANATE - To Be Cruel (Sacred Bones Records / 19. května 2023) khanate.bandcamp.com/album/to-be-cruel Po čtrnácti letech od předchozí desky se najednou ohlásila dříve výrazná drone banda KHANATE. Stephen O’Malley a James Plotkin opět společně na scéně tak trochu resuscitují minulost, ale nejsem si jist, zda nové variace starých postupů budou dnes stačit. Asi by to chtělo nějak oživit.
YAKUZA - Sutra (Svart Records / 19. května 2023) yazkua.bandcamp.com/album/sutra Po úvodní hodně tragické skladbě se návrat vyhlášených post hardcore/metal bouřliváků YAKUZA nese trochu i v duchu reminiscence na jejich starší počiny. Ale ten zpěv, s tím mám prostě problém.
OZUL - Provenance (Self Released / 25. května 2023) ozul.bandcamp.com/album/provenance Vzdušný a vzletný prog rock, který se producíruje v polohách někde mezi PORCUPINE TREE a akusticky odlehčenou melodikou OPETH. Příjemné album, za kterým se skrývá nadějný norský hudebník.
KOSTNATĚNÍ – Úpal (26.5.23) kostnateni.bandcamp.com/album/pal Americký nadšenec pro český jazyk si vybral specifický hudební styl. Jakýsi avantgardní post-black metal s folkovými vlivy je opravdu zajímavý i celkem dobrou "cizineckou" češtinou.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.